website-under-construction-dog-1

Následující texty zatím vznikají a jsou postupně publikovány ještě před celkovým přepsáním a korekturami.
Jednotlivá témata jsou natolik obsáhlá rozmanitá, že přesahují možnosti těchto stránek. Jde spíše o jakýsi stručný nástin jednotlivých témat, o která se můžete podrobněji dočíst v odborných publikacích.

V péči o zvířata je jen málo faktů a pravd, na nichž se všichni shodnou. Mnohem více se setkáváme s rozmanitou škálou názorů a přístupů, protože každému se osvědčilo něco jiného. Následující text proto berte jako inspiraci na základě subjektivní zkušenosti majitelky dvou fen po jednom odchovu. V případě vyloženě odborných otázek nebo komplikovaných případů je na místě obrátit se na profesionála (veterinář, výživář, poradce chovu,cvičitel...).

Kde hledat informace

Každý majitel psa má jistě plno otázek týkajících se správné péče. Je několik možných zdrojů, kde lze čerpat informace:
1) chovatel: Chovatel, který Vám prodal štěně by měl být ochoten a schopen zodpovědět jakoukoli Vaší otázku (nebo Vás alespoň vhodně nasměrovat). Takový člověk má za sebou několik let osobních zkušeností a často má zkušenost s více psy. Obvykle jde o nadšence, který se rád "vzdělává v oboru" a zkouší různé výrobky, krmení nebo aktivity. Pokud si neví rady, měl by to narovinu přiznat a obrátit se zase na toho svého (často ještě zkušenějšího) chovatele, dále má k dispozici také poradce chovu v rámci svého plemene nebo svého veterináře. Chovatel narozdíl od začátečníka umí obvykle odfiltrovat kvalitní informace od nesmyslů :) 
2) veterinář: Jakékoli otázky ohledně zdraví by měl umět zodpovědět Váš veterinář, kerý má napak mnohem rozsáhlejší vědomosti a zkušenosti, než chovatelé. Samozřejmě i mezi veterináři se najdou "lepší a horší", takže je nutné dát si záležet na výběru. 
3) další specialisté: V kynologii je mnoho speciálních profesí, např. trenér poslušnosti, výživář, fyzioterapeut, sportovní trenéři, výstavní handler... V případě specifických dotazů a problémů je vhodné obrátit se na zkušeného odborníka v dané oblasti. Opět platí, že na výběru hodně záleží.
4) odborné knihy: Velmi dobrým zdrojem informací jsou odborné knižní publikace. Dobrá kniha by měla být napsaná uznávaným odborníkem ve své oblasti, zvykem je i uvádět reference od jiných známých osobností v rámci oboru. Dnes už není těžké najít na různé knihy i recenze a vybrat tak tu správnou knihu pro daný účel. Všeobecné tenké příručky plné obrázků mezi ně obvykle nepatří :)
5) kamarádi a známí: Ačkoli s nimi se většina lidí radí jako první, jde většinou o dost nespolehlivý zdroj informací. Prvním důvodem je, že většinou mají omezenou zkušenost, např. s málo psy a výrobky. Obvykle mají také větší sklon nechat se ovládat dávno překonanými mýty, reklamami a radami z internetu. Často jsou o svém názoru hluboce přesvědčeni a nezkoušejí alternativy, ktré by se i mohly ukázat jako vhodnější. 
6) články na nternetu: Googlení na internetu může být přínosné jako zdroj inspirace, ale rozhodně není dobré se jím bezhlavě řídit. Vždy je na místě příslušnou moudrost konzultovat minimálně se svým chovatelem. Dobrým zdrojem informací mohou být např. stránky veterinářů, chovatelů, chovatelskch klubů a dnes i eshopů nebo odborných serverů, kde se rovněž dají najít kvalitní a zajímavé články. Rozhodně NEDOPORUČUJI servery typu žena.cz, seznam, centrum a podobné. Tyto články jsou často na koleni sesmolené laiky a kromě nepravd a mýtů tam bývají i závažné chyby, mnohdy i nebezpečné! Našla jsem tam nejeden takový!
7) facebook a další fóra: Sociální sítě jsou dvojsečná zbraň. Často platí, že ten, kdo má co říct, má také lepší věci na práci. Většinu facebookových skupin ovládají "brouci pytlíci", kteří sice ví "velký špatný", ale s velkou chutí a razancí vnucují své názory.

Doporučuji

kav

+ kompletní příručka od výběru štěněte přes péči, krmení a výcvik až po výstavy a smrt
- fotky kavalírů nejsou tak hezké, dnes jsou ve výstavních kruzích podstatně hezčí psi
- kniha je min. 15 let stará a psaná v cizině, takže např. sekce veterinární péče či legislativy už není aktuální
- opakovaně doporučují zavírat kavalíra do klece. Nevidím k tomu jediný důvod a neumím si to představit. Pro štěně je vhodná robustní a prostorná ohrádka na noc a dobu, kdy nejste doma případně jej zavřít do jedné místnosti (se vším potřebným jako jsou plné misky, pelíšek, hračky). Vychovaný větší pes může být klidně na volno
* v kapitole o smrti chybí novinka - krematoria pro zvířata. Nabízí širokou paletu služeb od obřadu přes rozložitelné urny se semenem stromu až po pietní šperky či diamant z popela. Do kafilerie bych svého psa nikdy nedala a je skvělé, že možnost kremace dnes máme
- kniha je vyprodaná, uspět můžete v antikvariátu či knihovně

Chystám se číst

kniha barf trenink je rozhovor behej-se-psem-obalka-jpg

O PLEMENI KAVALÍR KING CHARLES ŠPANĚL

Když jsem vybírala plemeno psa, chtěla jsem přátelského a snadno cvičitelného pejska k dětem. Aby byl na pohed líbivý, velikostí spíše menší a temperamentem klidný a línější. To vše splnil můj první kavalírek na jedničku a mohu s klidným svědomým prohlásit, že kavalírci jsou ti nejmilejší, nejpřátelštější a nejtrpělivější rodinní pejsci, které si lze vůbec představit.

Kavalíři jsou britské národní plemeno, které dlouhodobě patří mezi nejoblíbnější. Z původně loveckého psa se před více než 400 lety stal psem společenským (ačkoli v některých kavalírech dodnes přetrvává silná touha po lovu ptáků). Ve velké oblibě byl i mezi šlechtou: zmínit můžeme např. Karla II (po němž nese své jméno), Karla I., královnu Victorii, Marii Stuartovnu, Jindřicha VIII.,... Řada z nich se se svými miláčky nechala zvěčnit na obrazech a tak si můžeme všimnout, že už tehdy byli předci dnešnímu kavalírovi velice podobní. Zajímavostí je, že kavalírci smí do budovy anglického parlamentu.

Kavalíři jsou malého vzrůstu s krásnou srstí a bohatýmě osrstěnýma ušima. Nejtipičtější je zbarvení blenheim, červené skvrny na bílém podkladě. Dále je početná varianta tricolor (černé skvrny s červeným pálením na bílém podkladě) a méně rozšířené ruby (červené) a black and tan (černé s červeným pálením). Pejsci jsou harmoničtí, s něžným výrazem, kratším čumákem a velkýma očima. Charakterističtí jsou svou úžasnou a přátelskou povahou, nekonečnou trpělivostí s dětmi, enormní mazlivostí a závislostí na majiteli. Mají unikátní temperament, kdy se každý pes přizpůsobí aktivitě a životnímu stylu majitele - můžete tak mít z kavalíra jak bytového gaučáka, tak ochotného sportovce (např. jsou úspěšní v agility). Svého pána rádi všude doprovází, i do práce či na dovolenou. Je to typický pes vítací s nadšením a láskou k vlastním i cizím lidem, což z něj dělá vyhledávané plemeno pro canisterapii. Velmi přátelský je i vůči dalším psům, kočkám a ostatním zvířatům (jen ty ptáčky bych raději neriskovala). Pejsci jsou to velmi bezelstní až prostí, inteligencí spíše nižší a proto jsou velmi dobře vychovatelní a vycvičitelní, tedy vhodní i pro úplné začátečníky a jako pejsci k dětem či seniorům.
Nehodí se na hlídání objektu, k celoročnímu pobytu na zahradě ani na obrany, myslivost či vysoký sport. Jsou enormně nároční na společnost, o samotě velmi trpí. Je vhodné, aby byl stále ve společnosti někoho z rodiny. Pokud to není možné, je v podstatě nutné pořídit mu zvířecího kamaráda (ideálně pejska, ale mnozí se spokojí i s kočkou).
Plemeno je velmi vitální. Historicky sice tíhli k srdečnímu šelestu, avšak chov i veterinární medicína značně pokročily a nyní je průměrný věk dožití 12 let. Je však nutné vybírat pejska z čistokrevného chovu po zdravých a sledovaných předcích. V žádném případě neriskujte nákup pejska bez PP (to ale platí pro všechna plemena).
Vzhled kavalírů je v ČR v porovnání s jinými plemeny poměrně různorodý. Jednotliví pejsci jsou dobře rozlišitelní i podle obličeje. Častá je větší velikost (až dvojnásobná), povislejší pysky nebo celkově nízká kvalita exteriéru. Výstavně úspěšní psi jsou dobře poznat už na první pohled a vyloženě krásných kavalírů je u nás spíše méně. Věnujte tedy při výběru štěněte větší pozornost prohlídce jeho rodičů. Pokud chcete tak krásného pejska, "jako na obrázku" z googlu či knihy, v případě kavalíra se opravdu vyplatí zainvestovat do štěněte z výstavních linií. 

kisspng-cavalier-king-charles-spaniel-poodle-dog-breed-png-animals-16-5c0dca24d5d674.0709598815444075888759

využití: společenský pes, angličtí nelovečtí španělé
velikost: malý pes (největší toy plemeno)
ideální výška: 30-33cm v kohoutku +-3cm
ideální váha 5,4-8kg, ale někdy i kolem 10kg a více (i kolem 15kg)
srst: dlouhá, hedvábná, mírné zvlnění přípustné

JAK SI VYBRAT ŠTĚNĚ

Ujasněte si dobře vaše očekávání a možnosti. Většina lidí si psa nejprve vybírá podle fotek a posuzují hlavně vzhled. Předem byste si ale měli ujasnit mnoho důležitějších otázek.

Krok 1: uvažte, zda si psa vůbec pořídit

Ještě předtím, než se dostaneme k samotnému výběru psa, měli byste si ujasnit, zda si vůbec nějakého psa pořizovat. Dokážete mu poskytnou vše, co potřebuje ke zdravému a šťastnému životu? Zodpovězte si následující otázky:

a) mám vhodné podmínky pro držení psa?

Není důležité, zda Vy chcete psa, ale jestli mu umíte nabídnout vhodné prostředí a péči. Každý pes musí chodit několikrát denně na procházku (i když má zahradu!), být nakrmen a napojen, očkován a odčerven. Potřebuje si každý den pohrát, pomazlit, ale také vychovávat a cvičit. Pes potřebuje i teplé, suché a klidné místo na odpočinek a plné mističky, stejně jako místo ve Vašem srdci. Se psem si domů pořídíte obdobu dítěte, plnohodnotného člena rodiny, který se bude často dožadovat Vaší pozornosti. Pokud chcete psa, protože se chcete o někoho láskyplně starat, je to dobrá volba. Pokud ho chcete proto, že je to “in”, je hezký nebo vzácný, či jako hračku pro dítě…moc prosím, nekupujte si ho.

b) máte na psa dostatek času?

Máte na psa dostatek času? Pokud rodina kvůli vytížení vidí psa sotva pár hodin denně, je to chudák a zaslouží si psího parťáka. Někteří osamělého psa dokonce vyšoupnou na zahradu a myslí si, bůhví jak se nemá dobře. Takhle prosím ne! Pes je smečkový a velmi kontaktní tvor, který chce většinu času trávit v interakci s druhými, ať už při hře, nebo stulení do klubíčka. Pokud mu to nabídnout nemůžete, je lepší pořídit si jiné zvíře. (odkaz)

c) máte na psa dostatek peněz?

Pes je velice drahý koníček. Představme si, že si pořídíte malého a zdravého psa a budete vždy chtít kvalitní stravu i péči. BPořizovací náklady +- 30.000, výbava +-10.000, měsíční náklady +-1000 a k tomu neplánované veterinární výdaje za úrazy či operace + další neplánované výdaje… Za celý život psa to máme skoro 250.000,-, neuvěřitených čtvrt milionu korun! A teď si představte, že by šlo o mnohem většího a k nemocem náchylnějšího psa. Zvládne Váš rodinný rozpočet takový výdaj?

V hlavě mi utkvěla věta veterinářky “chudí lidé si často pořizují velké psy, které krmí obilím, bydlí na zahradě a veterináře za život nepotkají.” Také si vzpomínám na seniora z veterinární čekárny, který si stěžoval “všichni říkají, ať si osamělý senior pořídí psa…Ale kde mám z důchodu na to krmení a léčbu brát?”.

Kupte si prosím takového psa, kterého si můžete dovolit rozmazlovat kvalitním krmením s minimálním obsahem masa 60-80% a skvělou veterinární péčí za všech okolností.

d) Máme tu správnou povahu a vlastnosti k výchově psa?

Majitel psa by měl být trpělivý, laskavý ale zároveň důsledný a neústupný. Pro psa byste měli být přirozenou alfou, kterou bude ochotně a radostně následovat. Je chybou si na psovi vylévat vztek, ale stejně tak nechat mu všechno projít.

Také byste měli být pořádní, čistotní a pečliví.

e) Chtěl bych být svým psem?
Práva vlastnit psa byste měli být hodni. Pokud odpověď zní ne, je to kvůli něčemu, co můžete změnit a trvale udržet?

tipy na závěr:
- Pokud pejska kupuje rodina, měli by být do rozhodování a výběru zahrnuti všichni členi domácnosti.
- Pokud je pro Vás pes příliš velký a náročný závazek, zvažte nějakého jiného mazlíčka. Co třeba kočka nebo zakrslý králíček?

Krok 2: vyberte si plemeno

vyberte si plemeno, které se k vám hodí - ne jen které se vám líbí

Každé plemeno je krásné a dobré, pokud se mu dostává péče, kterou potřebuje. Každé plemeno bylo původně vyšlechtěné k nějakému konkrétnímu účelu, není to jen o vzhledu! S loveckým psem nemusíte praktikovat myslivost a ovčáckého psa si nekupují jen bačové. Ale mějte na paměti, že tito psy mají tyto původní schopnosti a temperament stále v sobě. Někteří jsou překvapeni tvrdohlavostí jezevčíků, plachostí yorkshirů, uštěkaností čivav nebo hyperaktivitou teriérů (westík, yorkshire, jack russel,…). Tím spíše, pokud takové plemeno pořídí k malému dítěti. Vždy byste u plemene měli uvážit:

  1. jejich primární nebo původní využití - společenský pes, lovecký, ovčácký, obranář,… a zvolit plemeno přimeřené našemu životnímu stylu a očekávání
  2. temperament psa a jeho náročnost na pohyb. Mezi líným psem a ovčákem je propastný rozdíl.
  3. predispozice k určitým zdravotním problémům a možnosti jejich prevence a řešení. Standardem v PP chovu jsou i specifické zdravotní testy chovných psů.
  4. další specifika plemene

Pokud se rozhodnete pro údajně “čistokrevného psa bez PP” či stěně z útulku, musíte si být vědomi, že kupujete “kindervajíčko”. Máte sice čokoládu, ale nikdy nevíte, co se skrývá uvnitř. Dost možná s tímto překvapením nebudete spokojeni a mnozí se rozhodnou psa zbavit. Útulky jsou plné nechtěných voříšků, ale v podstatě nikdy tam nenajdete mladého, zdravého, hodného a bezproblémového psa s PP. Kromě toho, že je tam odložili majitelé nezpůsobilí dle kroku 1, je tam i plno těch, co nesplnili očekávání svých páníčků (neodpovídají standardu plemene povahově či jinak) a ti si s nimi neumí poradit.

Výběr dospělého psa z útulku je specifický a poradí lépe provozovatel útulku. Výhodou je obvykle známá a ustálená povaha, temperament, známý zdravotní stav, nižší pořizovací cena i dobrý skutek. Nevýhodou je neznámý původ a tedy i další budoucí předpoklady povahové či zdravotní, možné trauma z týraní a zanedbání či určité zlozvyky či nedostatky ve výchově, socializaci a výcviku. Adopce nechtěného psa není pro každého, bývá náročnější a je naprosto klíčové, aby pracovník útulku vybral konkrétnímu psovi tu správnou rodinu.

krok 3: vyberte si chovatele

Jste připraveni starat se vzorně o psa a vybrali jste si i vhodné plemeno. Výběr chovatele je naprosto klíčový, abyste byli se svým psem spokojení. Chovatel Vám musí být lidsky sympatický, (kynologicky) vzdělaný a mít doma přiměřeně čisto a pořádek. Měli byste z něj cítit laskavý přístup ke zvířatům i ochotu odpovídat na Vaše dotazy (to obzvláště oceníte, až budete mít pejska doma a budete se chtít o čemkoli poradit). Měl by splňovat všechny body stanov ČMKU a příslušného chovatelského klubu. Schválně si podmínky PP chovu přečtěte. Budete překvapeni, jak jsou přísné! A je to tak dobře. Věděli jste např., že PP fena smí mít max. 5 vrhů za život? Fena u množitelů je má do tří let a rodí dál…

Na psa ze solidní chovné stanice se většinou čeká, a někdy i dost dlouho. Nebojte se oslovit chovatele už při zvažování pořízení psa, nebo se zapsat na čekatelskou listinu u více chovatelů.

levný pes = podezřelé okolnosti a nezřídka se u veterináře pěkně prodraží. Nejsou ani neobvyklé příběhy nemocných štěňat od množitelů, která i přes drahou a okamžitou léčbu zemřou.

(vložit tabulku porovnání s PP, množitelé bez PP, útulek)

Krok 4: vybere si rodiče štěněte (hlavně matku)

Pokud jste si vybrali správného chovatele, tak teď už nešlápnete vedle :) Na dálku si můžete vybrat podle původu či vzhledu. Při osobním setkání pak věnujte pozornost především povaze a chování feny. Je přátelská, klidná a hodná i vůči Vám, jakožto cizím lidem? Pak budou na 99% taková i její štěňata. Právě zkušenost matky s lidmi ovlivňuje i vztah štěňat k lidem, neboť kromě genetiky hraje roli i učení nápodobou. Fena by měla být opečovaná, v přiměřené kondici a s dobrou srstí. Mateřství jí dává zabrat, takže buďte trochu schovívaví, kojící fena vypadá “nejhůř jak může”. Je obvykle unavenější, trochu pohubne a štěňata jí vyškubou srst na ocasu a prsou. Nejlépe naopak vyniknou na výstavě, kde jsou ve své nejlepší formě a hezky načesané a předvedené. Je i možné vybrat si fenu a chovatele právě na základě návštěvy klubové výstavy (avšak tam je v danou chvíli jen minimum fen aktuálně v chovu).

Krok 5: přidělení štěněte

Obvykle to není tak, že si ukážete a štěně dostanete :) Většinou si chovatel vybírá mezi zájemci ty nejvhodnější páníčky pro konkrétní štěně. Asi podobně, jako probíhají adopce dětí. Většinou má chovatel víc otázek na majitele, než oni na něj nebo štěňata. Jde především o to, aby chovatel vybral vhodnou dvojici a oba navzájem splňovali svá očekávání. Každé štěně je trochu jiné ať už povahou, nebo vzhledem. Je take rozdíl mezi mazlíčkem a výběrem potenciálního chovného či výstavního psa, kde jsou kladeny mnohem vyšší nároky na exteriér.

Uvědomte si, že se bude lišit štěně “z kotce” a štěně vyrůstající v domácnosti.

U starších štěňat už lze pozorovat drobné odlišnosti v povaze, jako je sebevědomí nebo hravost. V rámci vrhu je však mnohem důležitější následný vliv nového majitele, protože “jaký pán, takový pes”. Psi umí být důstojní a klidní, stejně jako praštění a nadšení, nebo tyto polohy střídat.

Krok 6: dotáhnout správně to, co chovatel začal

Předpokládejme, že vše dopadlo dobře a vezete si domů krásné, zdravé a socializované štěně. Nyní máte před sebou náročné období další socializace, výchovy, výcviku a péče. Štěněcí období je pro Vaše budoucí soužití zásadní. Nejnáročnější jsou prvních pár měsíců, kdy se všechno učíte a štěně je “rozjívené”. Nemusíte se toho bát, brzy se vše srovná :)

V případě potřeby se neváhejte obrátit na svého chovatele. Dobrý chovatel Vás ochotně provede všemi aspekty psího života od krmení přes výchovu a výcvik po výstavy a chov…až do úplného konce.

VÝBAVIČKA PRO ŠTĚNĚ

od chovatele byste měli dostat:
- kupní smlouva
- průkaz původu
- očkovací průkaz (nebo pas, doplatek +-300,-Kč). Pejsek by měl být čipovaný, odčervený a očkovaný jak je to třeba v době předání
- krmení do začátku
- textilii s pachem maminky a sourozenců

doporučuji dokoupit:
- minimálně 2-3 misky menšího průměru (NE plastové)
- pelíšek (se snímatelným a pratelným potahem a nepromokavým vnitřkem)
- "lepivý váleček" na chlupy
- (jednorázové plenky pro zvířata, než se naučí chodit ven a vy zrovna nebudete doma - pro štěně doporučuji)
- (ohrádku - pro štěně doporučuji)
- miniobojek a vodítko (ze začátku raději typ "šňůra", později je praktické samonavíjecí páskové) nebo postroj
- hračky/plyšáčka... kupujte pouze zvířecí, ne dětské (neodolají psím zubům)
- přepravku nebo přepravní tašku (např. do auta, dále různí přepravci jako je MHD, letiště a některá jiná zařízení požadují přepravní schránku s nepropustným dnem)
- hřeben např. drátkový
- kleštičky na drápky
- náhubek? může jej vyžadovat např. přepravce nebo některá zařízení. My žijeme bez něj, zatím se nad námi slitovali :)
- reflexní vestu/svítící obojek
- bundičku na zimu
- speciální šampon pro psa/štěně (plánujete-li koupat, ale není to moc dobré)
- antiparazitní přípravek proti vnějším parazitům
- sáčky na psí exkrementy
- vytahovač klíšťat
- desinfekce na rány i na čištění věcí (vhodná pro zvířata!)
- box na krmení nebo klipsu na pytel granulí, víčka na konzervy malé a velké
- (klikr)
- (pamlsky v podobě sušeného masa + zásobník/ledvinka)
- psí známku se jménem štěněte a telefonem majitele (na čipy není starší generace zatím moc zvyklá a známka je stále nejrychlejší způsob kontaktu)
- nahlásit psa na úřadě v kvůli poplatku za psa. Psa je nutné nahlásit do 30 dnů od dovršení věku 3 měsíců nebo v den kdy nabyl psa stašího 3 měsíců. Obvykle je úřadem stanovený termín, kdy mají být psi nahlášeni a v té době uhradit poplatek na rok (např. se tak může stát, že máte v lednu tříměsíčního psa ale stačí jej nahlásit do března). Poplatek ze psa platí držitel psa (ne oficiální majitel), který se o psa reálně stará a má jej ubytovaného u sebe a to na úřadě dle svého trvalého pobytu. Poplatek se velmi liší dle bydliště v bytě či domě, dle okresu, zda je držitel důchodce, pokud má držitel více psů, zda má pes čip nebo pokud je adoptovaný z útulku atd. Výše je od +- 60,- až po 2500,-/rok. O aktuálních podmínkách se informuje na příslušném úřadě, informace se totiž mnohdy liší i od jednotlivých úřadů. Doporučuji mít tuto komunikaci v elektronické nebo písemné podobě. (aktuální ke dni 15.1.20)
- vybrat si veterináře, který se bude o pejska starat. Dále záložního veterináře, když ten Váš nebude mít otevřeno, např. kliniku s pohotovostí. Čím více záložních míst, tím lépe
- (pojištění - dle uvážení, my jej nemáme)

VÝCHOVA A VÝCVIK ŠTĚNĚTE

Každý pejsek bez výjimky potřebuje řádnou výchovu a základní výcvik. Obojí je velice důležité jeho život a vaše spokojené soužití :) Pokud máte pejska od chovatele, máte dobře našlápnuto a stačí jen pokračovat v upevňování žádoucích návyků a později s výcvikem.
Obojí jsou rozsáhlá témata, kterým se věnuje mnoho odborných knih nebo kvalifikovaných cvičitelů, proto my zde tuto problematiku jen naťukneme. Dobrou zprávou je, že kavalírci jsou ti nejhodnější, nejpřátelštější a neposlušnější psi, které jsem kdy poznala. Jejich výchova a výcvik je velmi jednoduchá a hravě ji zvládne i začátečník nebo dítě (narozdíl od různých teriérů a loveckých plemen).

VÝCHOVA X VÝCVIK

Výchova znamená naučit pejska správným návykům pro jeho každodenní život jako je např. hygiena, socializace, důvěra a respekt k člověku apod. Pejsek by měl vědět, že vykonání potřeby si má nechat na procházku, že nesmí krást jídlo lidem, že nemá kousat boty, že nesmí při hře kousat do ruky člověka,...

Součástí zodpovědnosti chovatele je velká část výchovy ještě před předáním štěněte. Pejsek by měl být zdravě sebevědomý - ani ustrašený, ani drzý. Měl by být zvyklý na lidi, na běžnou manipulaci, nechat si sahat do misky, akceptovat vyšetření veterináře, být přátelský k jiným psům i lidem a být přirozeně zvídavý.

Výcvik znamená nadstavbu, tedy učení psů vykonat určitý cvik na náš povel.

 

ZÁKLADNÍ PRINCIPY UČENÍ

Imprinting (vtiskávání): V určitých dobách vyzrávání se objevují doby, které jsou nejvhodnější pro učení konkrétních činností. Zanedbání těchto kritických období může mít zásadní negativní vliv na vývoj, kdy je někdy až nemožné následky napravit. Odmalička zanedbávané štěně "z boudy" či dokonce týrané štěně z množírny si tak může nést celoživotní následky. Péče a výchova u chovatele je naprosto zásadní a proto pečlivě věnujte pozornost výběru chovné stanice!

Učení nápodobou: Pes se přirozeně učí správnému chování od své matky, sourozenců a okolí. Nervózní a agresivní fena nemůže vychovat přátelské a vyrovnané štěně. Je důležitu součástí socializace psa. Z toho důvodu se také nedoporučuje kupovat dvě štěňata, ale pořizovat druhé štěně až k dospělému a vychovanému psovi. Pes, který pozoruje výcvik druhého psa, se sám dané povely naučí rychleji. Povaha matky štěněte je zásadní a proto pečlivě věnujte pozornost výběru feny štěněte! Nenechte se nachytat na fráze jako "nevěří cizím" apod. Jak se k Vám štěně chová u chovatele, tak se k Vám bude úplně stejně chovat i doma.

Habituace (přivykání)
: Pokud se v okolí pejska stane nebo vyskytne něco nového, zdravá reakce je zbystření pozornosti a zvědavost. Pokud se poleká, může začít štěkat nebo utéct. Pokud situaci vyhodnotí jako nezajímavou, po chvíli ji začne ignorovat a to je právě reakce, kterou v tomto případě chceme (např. zvyknout si na ohňostroj, zvuk televize apod.). Pejsek si tak tímto přirozeným způsobem zvykne na Vaši domácnost a životní rytmus. Podněty však musí být přiměřené a pes musí mít možnost svobodné reakce. Pokud budeme pejska zatěžovat nepřiměřeně a pokračovat v činnosti i přes jeho strach či odpor, můžeme u něj vyvolat apatii či tzv. "naučenou bezmocnost". To jsou například údajně zábavná videa se zvířaty, která útrpně snáší nehezké zacházení a majitel se ohání tím, že "kdyby mu to vadilo, tak by si to líbit nenechal". Není to pravda.

Systematická desenzibilace (znecitlivění): Zatímco habituace se označuje spíše přirozené učení na přirozené věci, znecitlivění je vědomě užívaná technika pro systematické navyknutí psa. Např. začneme psovi pouštět krátké a tiché nahrávky bouřky a psa odměníme, jakmile o podnět ztratí zájem. Postupně přidáváme na intenzitě a délce a psa pravidelně odměňujeme, pokud je klidný a hluk ignoruje. Je důležité správně odhadnou správnou míru zintenzivnění podnětu, aby nebyl přetížen. Pokud pes o podnět jeví zájem, necháme intenzitu na tét úrovni a čekáme, až zájem opadne. Je možné odměňovat také opatrnou a tichou zvědavost, protože ta je opakem strachu. Touto metodu lze např. vychovat psa, aby nežebral u stolu o jídlo (vyšleme psa na místo a odměňujeme odvrácení pohledu)

Operantní podmiňování: znáte I.P. Pavlova a jeho slintající psy? V tomto případě jde o to, aby si pes spojil dvě nesouvisející činnosti a následně vykonal žádoucí reakci pokaždé, když se objeví podnět. Např. na při šustění pytle a zvuku granulí dopadajících do misky je spojen se žrádlem. Zvuk otevíraných dveří znamená, že se vrací páníček. Naše fenka třeba zcela spontánně pochopila slova jako "míček" nebo "masíčko" nebo i "pes". Toho využíváme při výcviku, kdy chceme, aby si pes spojil povel s provedenou činností. Principem je 1) vydat povel 2) trikem přimět psa provést cvik 3) velká pochvala. Jak přimět psa provést cvik? Záleží na daném cviku. Např. pro povel sedni je výhodné přidržet před čumákem psa pamlsek a postupně ho oddalovat směrem vzhůru a mírně dozadu. Pes se bude snažit pohledem sledovat pamlsek a omylem si přitom sedne. Tento "omyl" pak velmi intenzivně oceníme a děláme to tak dlouho, dokud pes nepochopí, co po něm vlastně chceme. Pokud pes daný cvik již dobře zná, odměnu v podobě pamlsku udělíme jen občas. Psovi tak zůstane ochota zkoušet, zda z vás tentokrát pamlsek vypadne, či nikoli. Tento způsob výcviku lze cvičit i s použitím klikru, který slouží k okamžitému a přesnému označení správného chování a zkrátit tak prodlevu mezi cvikem a odměnou. Dobrý cvičitel však zvládne vycvičit psa i normálně pomocí hlasových pokynů. (odkaz)
Principu operantního podmiňování využívá např. klikr trénink (odkaz)

Shaping (tvarování): výcvik založený na odměňování žádoucího a ignorování nežádoucího chování. Pejska na cvik navedeme, necháme přemýšlet a počkáme, jaké chování nabídne. Pejsek samostaně reaguje na naše pobídky a hledá správné řešení. Shaping stimuluje zvíře k samostatnosti a přemýšlení. Povel se přidává až ve chvíli, kdy pejsek dělá to, co chceme. 

Luring: navádění za pamlskem

Obecná pravidla pro rozvržení výcviku jsou:
1) od jednoduchého ke složitějšímu
2) od důležitého k nadstandardnímu
3) ke starému přidáváme nové (např. lehni je jakýmsi pokračováním cviku sedni)
4) cviky učíme po mezikrocích, které by měly být co nejmenší
5) výcviku se věnujeme, když jsme my i pes odpočatí a v dobré náladě
6) cvičíme klidně častěji, ale krátce
7) cvičení ukončujeme "v nejlepším", kdy to pejskovi skvěle jde. Radost z úspěchu si ponese do příště a bude se na další lekci těšit :)
8) pokud se nám nedaří a chceme cvičení ukončit, pokusme se alespoň o drobný, nepatrný dílčí pokrok a ten moc odměňme.

 

VÝCHOVA

HYGIENA
Nácvik hygieny je jedním z prvních úkolů nového majitele. Malá štěňátka čůrají několikrát za den a neumí ještě ovládat svěrače. Kolikrát se počůrají dříve, než si uvědomí co se stalo. Nemá smysl se na něj zlobit nebo ho dokonce trestat. Správná reakce na loužičku je pejska pokárat např. důrazným NE, následně vynesením ven na trávu a tam jej pochválit. Nejideálnější je, pokud budete se štěňátkem venku, kde si uleví - nyní následuje obrovská pochvala! Sice to nějaký čas zabere, ale pejsek se to brzy naučí. Důležité je ze začátku chodit co nejčastěji ven, avšak pokaždé po jídle, pití a probuzení. Pejsci jsou přirozeně čistotní a jen velmi neradi si čůrají a kálejí doma. Až bude pejsek šikovnější, naučí se vše udržet až do procházky, větší psi si dokonce umí o vyvenčení říct stáním u dveří, zíráním na kliku a případným zakňučením. Dospělého pejska venčíme 3x denně, štěně mnohem častěji.

Péči o srst učí štěně fena, toto chovaní mají navíc geneticky zakódované. Psí srst má své unikátní vlastnosti pro ochranu před zimou, horkem, vlhkem nebo parazity a rovněž je nositelem slabého pachu zvířete. Reakce většiny zvířat na vykoupání je nelibost a snaha se co nejdříve vyválet v té největší špíně. Pejska koupeme jen v případě, že je to nezbytně nutné nebo při opravdu silném znečištění. Většinou postačí špinavá místa jen opláchnout vodou.
Stříhat kavalíra na léto není moudré a nedoporučuji to. Je to nepřirozený zásah do srsti, kdy na povrch vystoupí tzv. podsada a srst ztrácí své přirozené schopnosti (navíc, co si budeme povídat, vypadá to hrozně). Kavalírům se pouze stříhá srst mezi polštářky na packách, aby jim to neklouzalo. Dále se zarovnávají okraje pacek. Zastřižené packy jsou důležité především, když je venku mokro nebo zima. Další úprava je pak na vůli majitele, zda přečnívající konce dlouhé srsti na ocasu, nohách a břichu "zarovná do tvaru".

ŽÁDOUCÍ CHOVÁNÍ
Každý majitel pejska si v průběhu sžívání ujasní, jaké chování od pejska očekává. Za toto chování jej chválí, a tím upevňuje výcvik tohoto chování do budoucna. Může to být např. nelézt do postele, ignorování hlasitých zvuků či cokoli jiného.

NEŽÁDOUCÍ CHOVÁNÍ
Pokud pejsek udělá něco, co se nám nelíbí, napomeneme jej důrazným NE. Pokud pejsek přestane v dané činnosti, velmi jej pochválíme. Pokud pokračuje, zopakujeme NE a pejska přeneseme nebo mu danou věc sebereme, prostě jakkoli vhodně zabráníme pokračování. Nikdy psa netrestejte. Nerozumí tomu, že něco nesmí. To mu musíte nejprve vysvětlit a naučit ho to. Trest je agrese a přirozenou reakcí je buď rovněž agrese, nebo únik (kavalírci jsou tak hodní, že se ani zlobit neumí). Krátkodobě to možná na chvíli zabere, ale v dlouhodobém horizontu byste si zadělali na nejistého a ustrašeného psa. Ztratil by k Vám důvěru i respekt, což jsou pilíře spokojeného vztahu mezi člověkem a zvířetem.
Neakceptujte u štěněte chování, které byste neakceptovali u dospělého psa! Pokus o kousání do vaší ruky v rámci hry se zdá být nevinný zápal hry, ale je nutné už od začátku vymezit hranice, že člověk není pes a do lidské ruky (ani jinam) se kousat nemá.
Pokud jde např. o pobyt v posteli, dobře si to rozmyslete. Pokud se to štěndo naučí, težko ho budete později vyhánět. Lze třeba zkusit kompromis, kdy bude smět do postele jen občas, každopádně ale vždy jen na  Vaše pozvání! Je nutno podotknout, že ne každý pes to respektuje, i když se nedíváte - většinou se tam rádi rozvalí, jakmile za Vámi zapadnou dveře.

PŘÍPRAVKA PŘED VÝCVIKEM

Ačkoli lidé rádi cvičí především cirkusové kousky, je nutné a nejdůležitější začít od základů. Čím začít?
1) jméno
2) pochvala+odměna
3) pokárání
4) volno
5) přivolání
Nejde sice o povely, ale je tento čtyřlístek je základ pro Vaši komunikaci se psem. Musí slyšet na jméno, poznat, kdy se chová správně a kdy má naopak s něčím přestat. Slovům jako takovým nerozumí, jejich významu jej teprve musíme naučit.
Tyto 4 cviky učte štěně záhy poté, co si jej přinesete domů - klidně již od druhého dne, pokud si už zvykl a je dobře naladěný :)

Cvik: jméno
1) vyslovte přezdívku psa, kdykoli se to hodí
2) upoutejte jeho pozornost, nechte ho k Vám přijít, pohlaďte jej nebo dejte pamlsek

Oslovení psa jménem slouží k upoutání pozornosti. Vyberte si krátké, ideálně dvouslabičké slovo a oslovujte jím pejska, kdykoli se to hodí. Kdykoli, kdy chcete upoutat jeho pozornost, u jakékoli interakce, můžete ho opakovat i jen tak při mazlení. Ze začátku používejte stejnou intonaci, rychlost a styl vyslovení. 
Cvičte +- týden. Po vyslovení jména by se na vás měl pes alespoň podívat.

Cvik: pochvala
1) postavte se/sedněte si před psa a ukažte mu pamlsek
2) vyslovte pochvalu/klikněte klikrem
3) co nejrychleji odměňte pamlskem a zároveň pochvalte

Před začátkem výcviku musíme být klidní, dobře naladění jak my, tak pes. Uděláme si na něj čas a prostor a plně se soustředíme.
Odměnou je pro štěně už pouhá Vaše přítomnost, pohlazení, zablbnutí. Pro výcvik je však na místě přijít s něčím lákavějším, např. sušeným masem.
Pochvala je pro psa signál, že se blíží odměna. 
DŮLEŽITÉ: Pochvala musí být vždy naprosto stejná! Stejné slovo, stejná intonace, stejná posturika (řeč těla). Protože někomu to může dělat problém, používá pochvalu pomocí tzv. klikru (cvakání plíškem). Lze s úspěchem použít i nějaký neobvyklý zvuk vydávaný Vámi např. určité mlasknutí, lusknutí nebo jen jedno písmeno či krátkou slabiku (ÁÁÁNO).
Ze začátku a s malým štěnětem stačí cvičit 1-2x denně po 3-5 opakováních. Samotný výcvik tak trvá jen pár minut denně. Obvykle cvik rychle pochopí, ale je třeba jej následně upevnit. Cvičte +- týden, aby se pochvala dobře upevnila. 
POZOR! Je důležité, aby si pes odměnu nevynucoval, např. samostatným předváděním cviků bez povelu. Takové chování ignorujte.

Cvik: pokárání
1) pokud pes udělá něco, co nemá, ihned jej napomeňte
2) jakmile poslechnete, moc ho pochvalte a odměňte

Kárejte psa POUZE v rámci výchovy (např. kouše kabel apod.), nikdy při učení povelů! Zvolte krátké úderné slovo, které vyslovte hlasitě, např. NE nebo FUJ. Pejsek by měl překvapením strnou a přestat v tom, co právě dělá. Pokud to zabralo, moc jej pochvalte! Pokud ne, je třeba zasáhnou fyzicky, např. odebráním předmětu, přemíštění psa apod. Nikdy psa nebijte nebo netrestejte za něco, co udělal v minulosti - nepochopí to a začte se bát, nebo být agresiví.

Cvik: volno
1) každé cvičení či cvik, když už nepotřebujeme pozornost psa, ukončujeme povelem "volno"

Pes by nikdy neměl přerušit cvik sám od sebe. Měl by se naučit, že musí v dané pozici zůstat tak dlouho, dokud si přejete.

S těmito 4 jednoduchými cviky si vystačíte v době, kdy bude štěňátko "v izolaci" - od odběru do druhého očkování, cca měsíc. Pejsek do té doby ještě není proočkovaný, má slabší imunitu a proto se nedoporučuje styk s dalšími psy a venčí se buď na zahradě, nebo jen krátce na méně frekventovaných místech.
Součástí tohoto období je pak i nácvik hygieny a žádoucího a nažádoucího chování.

Povel: přivolání
Přivolání je první povel, který budeme pejska učit. Hezký kompletní návod na tento povel najdete např. zde odkaz

bonus: obojek a vodítko

Než půjdete poprvé ven, musí mít už pejsek zvládnutou chůzi na vodítku. Pejsek sám od sebe nechápe princip tahu a uvolnění, ale rychle se to naučí. Přirozená reakce je však zepřít se a couvat, jakkoli se osvobodit. Místo obojku můžete používat postrojek, který rozkládá tlak a je tak pro malé pejsky a štěňátka šetrnější. To je zároveň jeho nevýhoda, protože se na něm podstatně hůře učí reakce na tah. Níže uvedené cvičení nejprve celé nazkoušíme doma a ven by měl jít až naučený.
Při procházce využíváme přirozené chuti psa jít s námi. Vodítko má sloužit pouze jako bezpečnostní pojistka pro psa i okolí.

nošení obojku:
Zvykat na obojek můžeme učit brzy po příchodu domů. Nechtějte po štěněti "všechno najednou", učte po malých krocích. Níže uvedené kroky si rozložte do několika dní. Rychlost učení je individuální, respektujte tempo svého pejska.
1) pejskovi obojek ukážeme a dáme mu ho očichat (nekousat!). Necháme ho obojek zkoumat, dokud o něj má zájem
2) pejska hladíme obojkem po celém těle. Přikládáme ho, a zase oddalujeme. Klidné snášení můžeme odměnit pamlskem
3) pejskovi přikládáme obojek kolem krku a zase oddalujeme. Klid odměňujeme pamlskem
4) obojek zapneme, necháme pár vteřin a zase sundáme
5) obojek necháme pejskovi delší dobu a necháme ho, aby se s ním popasoval. Je v pořádku, pokud bude ragovat překvapeně a bude se snažit ho sundat, v žádném případě by ale neměl jít do paniky. Je vhodné snažit se pejska zaujmout třeba hračkou nebo krmením, aby na obojek zapomněl. Je důležité sundat obojek až ve chvíli, kdy je pejsek klidný - ne když se ho právě snaží zbavit.

zvykání na vodítko:
Předpokladem je, že pejsek bez problémů zvládá nasazení, nošení i sundání obojku a neřeší ho. Níže uvedené kroky si rozložte do několika dní. Rychlost učení je individuální, respektujte tempo svého pejska.
1) pejskovi vodíto ukážeme a dáme mu ho očichat (nekousat!). Necháme ho obojek zkoumat, dokud o něj má zájem
2) s vodítkem si my trochu pohrajeme, ukážeme pejskovi jak je dlouhé, nebo jak se dá složit, zavlníme s ním. Můžeme se pejska krátce dotýkat na různých částech. Může se na něj dívat nebo ho očichat, ale ne kousat. Klidné chování můžeme odměnit pamlskem
3) vodítko připneme za obojek, ale dáváme pozor, aby netahalo! Musí zůstat volné, pejsek si musí zvyknout na pásek kolem něj a hlavně, že do něj nesmí kousat. Můžeme se teď mi nechat "vodit pejskem" po bytě.
4) sedneme si po boku a mírně dozadu za pejska. Máme jej na vodítku a začínáme tahem DO STRANY. Vyvineme lehký tah a čekáme (můžeme zároveň lákat na pamlsek nebo na pejska zavolat hménem). Pokud pejsek reaguje cukáním nebo couváním, musíme jej následovat a snažit se zachovat onen původní lehký tlak. Nenechte ho zuřivě zápasit proti silnému tahu! Jakmile se tahu podvolí a otočí hlavu, ideálně i ustoupí do strany nebo vykročí k nám, okamžitě uvolníme tah  moc jej odměníme. Cvičíme na obě strany. 
* tah směrem dopředu pro rozcházení nikdy nepoužíváme. Tahem zepředu totiž tlačíte psovi zezadu a krk  a zárověň ze spoda na hrdlo nebo tlamu. Vás by napadlo vykročit? Mnohem spíše posadit, nebo couvat. V této poloze se pejsek nejspíše "zabejčí" a začne se prát. Vodítko slouží jako pojistka před útěkem, nikdy na něm nesmíme psa "táhnout" násilím! Sednout si čelem ke psovi a táhnout ho k sobě je nepřirozené a nelogické, raději vykročte vpřed a nechte štěně, ať Vás následuje.
5) Nyní budeme trénovat chůzi vpřed. Pejska máme na prověšeném vodítku, vykročíme a zavoláme jej (můžeme lákat i na pamlsek). Můžeme i dělat různé vlnovky. Pejska průběžně chválíme a odměňujeme. Můžeme také vykročit a způsobit tak lehký tlak a zároveň přivolat psa. Pokud se bude vzpouzet, dáme mu delší vodítko a zachováme lehký tah, necouvejte za psem. Počkejte, až se uklidní a vykročí směrem kupředu. Okamžitě povolte vodítko a moc pejska pochvalte! 

poprvé venku:
Pokud máte zahradu, můžete totéž co doma nacvičit i na zahradě. Pokud ne, začněte na nějakém klidném místě u domu, kam ho donesete v náručí. Cílem prvních vycházek není se psem na vodítku obejít blok, ale opravdu zatím jen zvykat na venkovní prostředí a umožnit vylučování mimo byt. Nemějte přehnaná očekávání, pobyt venku zatím berte více jako hru a seznamování s okolím. Až ujde prvních pár metrů, je to pro začátek velký úspěch a bohatě stačí. Délku vycházky přizpůsobte věku štěněte a především počasí a venkovní teplotě.
Vycházku na vodítku může zvládnout cca ve 4 měsících. Ze začátku nejspíše nebude chtít jít první, a spíše se bude držet za Vámi. Vůbec to nevadí, dovolte mu to, časem se osmělí :) Štěňátka venku mají přirozeně strach, že Vás ztratí a budou se Vás držet, takže naučit jej chodit na vodítku bude ne finále mnohem snazší, než se nyní zdá.
Vyhýbejte se cestám posypaným solí, je pro packy psa velmi nepříjemná až nebezpečná! A co teprve, když si pejsek začne packy čistit olizováním!

návrat domů:
Po návratu domů:
1) očistíme packy psa. Za sucha a tepla stačí i kontrola, ale v deštivých a zimních dnech je vhodné sprchování. V případě pohybu po posolených komunikacích je důkladné osprchování pacek naprosto nezbytné.
2) zkontrolovat, zda pejsek nemá někde zapíchnutou osinu. Především do tlapek se umí zavrtat pěkně hluboko a způsobit nepěkná poranění.
3) pokud jsou psí polštářky na tlapkách suché nebo popraskané, je vhodné je pravidelně mazat. Kromě speciálních drahých mastiček si vystačíte i s obyčejnou vazelínou, sádlem nebo dalšími nezávadnými přípravky. Pamatujte na to, že všechna mazání pejsci s velkým gustem olizují.
4) nabídneme vodu a případně i jídlo (naši psi baští pouze a zásadně po procházce. Jít se vyběhat s plným břichem rozhodně není vhodné)
5) zkontrolujeme chlupy uší, zda v nich nejsou zamotané bodláky a další dárečky. V případě potřeby vyčešeme, přinejhorším i ostříháme nezbytně nutné chuchvalce

SOCIALIZACE A ZÁKLADNÍ POVELY

Jakmile je pejsek řádně naočkovaný (a odčervený), je načase začít jej brát ven a mezi další pejsky. V této době učíme pejska přirozeně pomocí habituace - představíme mu různé přirozené životní situace, na které si tak bude zvykat. Je dobré např.:
- vzít pejska na procházku po blízkém okolí, do parku, na cvičák za cizími psy,...
- vozit pejska autem a hlavně jinam, než k veterináři (aby se při nástupu do auta těšil na výlet, a netřásl se nebo nezvracel při představě doktora)
- vzít pejska do různých prostředků MHD, na rušnější místa do města,...
- seznámit psa s dalšími psy a domácími zvířaty u Vás či v okolí (kočky, ptáci, hospodářská zvířata,...)

(DOPSAT)

Tipy navíc:
povely s gestem rukou: Všechny povely pro psa doprovázím gesty rukou. Pes totiž dokáže číst řeč těla stokrát lépe, než naši řeč. Většinou mi na gesta reagovali rychleji a lépe, než na pouhá slova. Začala jsem to uplatňovat po úspěšném výcviku koní a králíků, kteří na slova reagují ještě daleko méně, ale na gesta naprosto skvěle. Časem se pejsek naučí reagovat i na pouhá slova, nebo pouhá gesta. Např. ve výstavním kruhu není vhodné, aby handleři na své psy pokřikovali, tam se také dobře uplatňují gesta (např. všechny prsty se špičkami dotýkají a ruku vedeme od psího čenichu ke svému obličeji - výzva, aby se pes zadíval na posuzovatele). Je to vhodné i pro to, že více lidí (a dětí) obvykle neumí vyslovit povel stejným způsobem a intonací, ale jednoduché gesto předvedou všichni stejně. (např. sedni - ruka v pěst a vystrčený ukazovák. lehni - ukážu prstem na zem. zůstaň - otevřená dlaň proti psovi apod.). Časem si všimnete, že pes velmi dobře čte i Vaší mimiku a napětí těla nebo ihned pozná Vaší náladu.
- odměna občas: Pokud pes cvik už umí, pochvala má přijít vždy, ale odměna jen náhodně v 50% případů. Proč? Pokud pes ví, že za cvik dostane odměnu, může se rozhodnout, že je to vlastně nuda a nestojí u to za to. Když ale bude v nejistotě, bude mít potřebu stále zkoušet, zda mu z toho zrovna dneska něco kápne :)
neodměňujte strach: Pokud se pes bojí, např. u veterináře, nebo cizího psa či zvuku, nikdy jej nekonejšete hlazením či přivinutím! Víte, jak to pes vnímá? Přeci jako pochvalu za své (špatné) chování! Pes si pak myslí, že jeho strach je správná reakce a bude jej opakovat nebo i stupňuvat. 
Správně byste si toho něměli moc všímat a dělat, jakoby nic. Maximálně na psa normálně mluvte, ale povzbuzujte jej k prozkoumání obávaného předmětu. Opakem strachu je zvědavost a tak pokud se pes trochu uvolní a jde zkoumat, až nyní jej velmi mnoho pochvalte!
když to nejde: Pokud si s výcvikem nevíte rady, lze využít jak lekci cvičitele, tak i vhodnou odbornou knihu. Dnes lze najít i plno video-tutorialů, jak cvičit psa ať už v češtině, nebo angličtině. Jako všude platí, že důležitá je osoba, které dané rady prezentuje - mělo by jít opravdu o odborníka, ne o kdejakou náhodnou "paní na internetu".

níže uvádím několik odkazů na videa, s nimiž souhlasím a jsou hezky vysvětlená a natočená

video 5 pravidel pro výcvik psa: odkaz
video 5 nejčastějších chyb při tréninku psa: odkaz
10 rad jak lépe cvičit psa: odkaz
jak cvičit štěňě: odkaz
základní povely pro štěně: odkaz

sedni, lehni: odkaz
zůstaň: odkaz nebo 
odkaz
dej pac, obejdi mě, otočka: odkaz
packy na boty, dej pac, otočka: odkaz
skok přes ruce: odkaz
mrtvolka, styď se, úklona: odkaz
jízda na skateboardu (pro pokročilé): odkaz
skok do náruče (pro pokročilé): odkaz
slalom, couvej, popros: odkaz

ČIPOVÁNÍ A REGISTRACE

Od 1.1.2020 je v České Republice povinnost označení každého psa mikročipem. Pro čistokrevné psy však tato povinnost platí už dávno např. v rámci klubů, plemenných knih apod. Čipování psa provádí veterinář a spolu s ním může vystavit i europas (+-500,-Kč oproti klasickému očkovacímu průkazu 30,-). Ten doporučuji v případě, že máte v plánu brát pejska do zahraničí na dovolené, výstavy či pro jistotu v případě nutnosti rychlé emigrace.
 
Mějte prosím na paměti, že samotné (zákonem povinné) čipování nestačí. Aby čip řádně plnil svou funkci, je potřeba čip zaregistrovat.
V současné době není žádný centrální státní registr (vláda uvažuje o jeho zavedení 1.1.2022), existuje však několik soukromých. Některé jsou jen pro ČR, jiné mezinárodní. Některé zdarma, další jsou zpoplatněné. Výběr a registraci nechám na nových majitelích. (Čipy lze dohledat i jinak, např. čistokrevné psy z plemenných knih prostřednictvím http://www.cmku.cz/cz/cipy-a-tetovaci-cisla nebo prostým googlením na stánkách klubů nebo chovných stanic) Doporučuji však určitě alespoň jednu bezplatnou registraci udělat. Řešit to až v případě ztráty nedoporučuji, registrace obvykle několik dní trvá a v současné době se kvůli hromadnému čipování velkého množství psů čekací lhůta prodlužuje i na 2 týdny a více.
 
Níže uvedené informace jsou opsané z jejich webových stránek dne 2.11.19
 
www.pet2me.eu (propojen s mezinárodním petmaxx.com) - zdarma
Jednoduchý, moderní registr. Vřele doporučuji
 
www.centralniregistrzvirat.cz - zdarma
Velmi propracovaný, moderní, s množstvým doplňkových informací o pejskovi a službami pro Vás. Od nadace na ochranu zvířat. Má i mobilní aplikaci. Vřele doporučuji
 
www.registrmikrocipu.cz - zdarma
Jednoduchý, účel splní. Doporučuji
 
www.cipy-znamky.cz (čipy, známky i tetování!) - 40,-
 
www.czpetnet.cz (propojen s evropským europetnet.com) - 160,-
 
www.narodniregistr.cz (propojen s mezinárodním petmaxx.com, telefonická služba nonstop, často využíván policií) - 0,- či 198,- dle čipu
 
www.backhome.cz - (propojen s mezinárodním petmaxx.com) 0,- nebo 200,- dle čipu

https://narodniregistrpsu.cz/ - 199,-
 
www.identifikace.cz (ČR - často využíván útulky a obcemi) - 240,-

POJIŠTĚNÍ

Naše štěňátka budou mít zdarma pojištění po dobu 10 týdnů od předání do limitu plnění 35.000,- od společnosti PetExpert. Budoucím majitelům doporučuji, aby si pročetli veškeré potřebné materiály na jejich webu. Budoucí majitele to k ničemu nezavazuje, nemusí jej využít a nemusí jej chtít prodloužit. Pokud budete chtít toto pojištění využít, je třeba navštěvovat veterináře, kteří s nimi mají podepsanou smlouvu (u jiných platí pouze akutní ošetření při ohrožení života).
 
Můj názor na toto pojištění je spíše skeptický a časem se dostanu k podrobnému vypsání, proč to tak vidím. Namátkou: spoluúčast je poměrně vysoká a obsahuje plno výjimek, samozřejmě ty nejčastější a nejnákladnější (např. chronické problémy, ortopedické problémy, ošetření a léčby v souvislosti s reprodukcí, malá štěňata, profesionální sport, zastřelení myslivcem,...).
 
Také se mi nelíbí označování homeopatie a dalších šarlatánských metod jako "léčby" a jejich proplácení... jaký dojem to pak vyvolává v laické veřejnosti? Nu což, s tím asi nic nenadělám...
 
Tato společnost je na trhu teprve krátce a její velmi kladné recenze se zaměřují především na komunikaci s technickou podporou, což není tolik podstatné jako reálné proplácení nároků na pojistné plnění. Jiné společnosti mají převážně negativní hodnocení, především v souvislosti s tím, že se vykrucovaly z pojistného plnění a hledaly právní kličky. 
 
Sečteno podtrženo, nemyslím si, že by toto nebo jiné zvířecí pojištění bylo pro majitele výhodné a svým zvířatům jej neplatím. Pokud bych platila základní variantu za 300Kč měsíčně, za 12 let (průměrná doba dožití kavalíra s PP) to činí přes 43.000,- , a to navíc při každém ošetření ještě platíte spoluúčast 10% (minimálně 500,-) a je spousta výjimek, které pojištění neproplácí. Nevěřím, že se to někomu může vyplatit (na tomto principu ostatně pojištění funguje). Spoléhám raději na vlastní finanční rezervu pro tyto případy. Každý majitel ať si sám rozváží, zda do toho jít či ne.
 
Nabídka 10 týdnů pojištění zdarma se ale nedá odmítnout a jak se říká, "neodsuzuj, co si nezkusil" :) 

TIPY A TRIKY

Velikost balení granulí
Vašemu pejskovi krmení chutná a chcete ušetřit koupením velkého pytle? Děláte chybu, pejskovi může po pár týdnech až měsících přestat chutnat a začne se hlásit o změnu. Mějte na paměti, že velká balení jsou spíše pro velké psy nebo velké smečky.

Zloději jídla
Pokud máte v domácnosti více druhů zvířat, je důležité věnovat pozornost tomu, kde se jednotliví strávníci obsluhují. Téměř vždy platí, že "sousedova miska je zelenější", bez ohledu na to, co se v ní nachází! Dochází tak k tomu, že kočka žere granule psům, králík zase kočce (ano, i granule s obsahem 80% masa) a na problém je zaděláno. Každé zvíře potřebuje naprosto odlišné krmení a to nejen v rámci druhů, ale i různých specifik jednotlivce např. mládě, senior, alergik,... Každé zvíře by proto mělo mít svou vlastní mističku s krmením, která bude ostatním nepřístupná. Pokud to nemůžete zajistit, krmte jednotlivá zvířata samostatně a pod dohledem.

Levné pamlsky
Při výcviku pozitivní motivací spotřebujete spoustu odměn :) Pokud byste používali pouze klasické pamlsky, např. v podobě sušeného masa, brzy byste se dostali do závratných částek. Druhý aspekt je ten, že nacpat si břicho pamlsky není z výživového hlediska zrovna ideální. Protože pejsek rád střídá granule  každé dva měsíce, poslední zbytek ze "starého pytle" odsypu do vzduchotěsné dózičky (a připíši na ní datum min. trvanlivosti). Pro pejska budou tyto pamlsky stále zajímavé, protože budou jiné, než ty v misce (a jiné = lepší :)). Tyto "granulové" pamlsky se hodí jako běžná odměna při upevňování již naučeného povelu. Lepší pamlsky v podobě sušeného masa se hodí jako silnější motivace pro nový cvik (občas jej zařadíme i mezi běžné odměny - pejsek tak bude zvědavý, jestli za sednutí dostane jen pochvalu, granulku, nebo dokonce maso a bude tak mít větší motivaci povel splnit). Je nutno také zmínit, že přílišné podávání tučných pamlsků vede k obezitě, která ani pro pejsky není zdravá.

Koupání
Čím méně, tím lépe. Šampon zbavuje srst psa přirozené ochrany a vysušuje kůži. V případě lokálních nečistot je nejvhodnější pouhé omytí vodou, nebo vlhkou houbičkou (jednu na intimní partie, jinou na obličej a zbytek). Úplné vykoupání šamponem je vhodné pouze ve výjimečných případech:
- pár dní až týden před výstavou či profesionálním focením
- napadení vnějšími parazity (volíme speciální antiparazitní šampon a postupujeme dle návodu)
- vyválení ve zdechlině a podobných rizikových či silně zapáchajících věcech
- silné znečištění, které nelze odstranit pouhou vodou
K šamponování používáme pouze speciální šampony pro psy, případně štěňata. Řídíme se vždy návodem k danému přípravku. Šampon se nesmí dostat do sliznic psa např tlama, čumák, uši, oči, konečník. Voda se nesmí dostat do uší, nosu, očí. Z toho důvodu se vyvarujeme šamponování obličeje, stačí jej otřít vlhkou houbičkou. Kvalitní srst se neudržuje koupáním, nýbrž péčí o zdravotní stav a správnou výživu (rozhodující vliv má samozřejmě i genetika).

Rybí konzervy (granule, pamlsky,...)
Přemýšlíte nad tím, že v rámci zpestření stravy dáte pejskovi krmení vyrobené z ryb? Dvakrát si to rozmyslete :) Tohle krmení obvykle nepěkně zavání, dech SledVašeho miláčka pak má šílený odér, a když se pak celý olíže, je rybinou cítit na několik metrů a pusu byste od něj opravdu nechtěli! Např. po konzervě "celé ryby, 100%" to byl obzvláště zážitek. Slaboučký rybí odér je cítit i z granulí s obsahem ryb. Přijatelný je však losos a produkty z něj, které naopak mají slabou a příjemnou vůni.

Kdy jít k veterináři
Jedete do ordinace tak, abyste tam byli ještě před otvírací dobou v domění, že budete první? Chyba, stejně totiž uvažuje více majitelů a v době otevření už tam obvykle pár pacientů čeká. Rychleji Vás odbaví obvykle 0,5-1h po otevření.

Preventivní kontroly
Jednodušší a levnější než léčba je vždy prevence. Většině zdravotních problému lze ve větší či menší míře předcházet, nebo alespoň pejska hlídat preventivními kontrolami (čím dříve se případný problém zachytí, tím lépe). Preventivní kontroly lze absolvovat např. při očkování, minimálně však 1-4x ročně (liší se dle věku a kondice psa). Někteří veterináři je dělají automaticky, někdy je třeba si kontrolu říci. Co lze v rámci prevence řešit?
- očkování
- odčervení (při nastudování lze kupovat v lékárně a aplikovat doma)
- stříhání drápků (lze se nechat poučit a stříhat si sami doma, když pes začne slyšitelně "cvakat" drápky po podlaze)
- kontrola případně ošetření análních žlázek (odvážnější se to mohou po čase naučit a provádět doma sami)
- kontrola srdce poslechem 
- kontrola zubů
- kontrola případných specifických problém daného jedince
Každá záležitost má jiné frekvence kontroly, nejjednodušší je zeptat se veterináře, kdy máte přijít příště. 

Péče o zuby
Malá plemena psů mají větší sklony k tvorbě zubního plaku, který následně mineralizuje na zubní kámen. Proto by majitelé měli psovi zuby čistit ideálně 1x denně, minimálně 2x týdně. Zanedbaný chrup může vést k průniku bakterií do krevního řečiště, a tím vést až k onemocněním srdce či ledvin. Většinou je nutné dříve či později objednat pejska na čištění zubního kamene v celkové anestezii, správným preventivním čištěním však lze tyto návštěvy oddálit. Přikádám odkaz na dobré edukativní video odkaz

Kastrace
Co se týče psů, nejsem ani vyložený zastánce nebo odpůrce kastrace. Předpokládám, že každý zodpovědný majitel si dokáže pejska ohlídat tak, aby nechtěně nekryl, nebo nebyl nakryt. Pokud si však nejste jisti, je rozhodně na místě kastrace. Množitelství (klecové i gaučové) je v ČR obrovský problém a není žádoucí přivádět na svět psy bez PP, kteří většinou dříve či později končí v útulcích. Kastrace má i další benefity, např. žádné hárání a krvácení fen, menší značkování psů, stabilizace nálady a další. Pro operaci doporučuji dát si záležet na výběru lékaře i zařízení a volit inhalační anestezii. Hezké edukační video o kastraci najdete v tomto odkazu.

Bezpečnost v autě
Už delší dobu se zabývám otázkou, jak ochránit psa při autonehodě a bohužel zjišťuji, že toho moc udělat nelze. V nabídce je spousta produktů od pásů přes "sedačky" až po přepravky. Bohužel většina crash testů probíhá do 50km/h a i tak jsou záběry mnohdy děsivé. Pokud dojde k nárazu ve střední a vyšší rychlosti, pejsek to s největší pravděpodobností nepřežije. Nejlepší varianta z hlediska ochrany lidí je umístit psa do dobře zafixované kvalitní bezpečnostní přepravky do kufru. Spolujezdce totiž chrání hlavně konstrukce zadních sedaček!

V zahraničí byly několikrát testovány různé výrobky, z pásů nejlépe obstály Sleepypod Clickit (do 50km). I to se mi však jeví jako nedostatečné pro běžný provoz (náraz do přední sedačky + zpětný). Dále několik "tašek" na zadním(!) sedadle, ale opět v malých rychlostech. Co se týče klasických přepravek, není vhodné je umisťovat na zadní sedalo, pokud na přední sedačce cestuje člověk. Nejlepších výsledků dosáhla bezpečnostní přepravka Gunner G1 a český výrobek Cestováček. Otázkou je, jestli by i přesto pes přežil náraz (i zpětný) do stěny přepravky či sedačky, ke kterému ve středních až vyšších rychlostech zákonitě musí dojít. 

Zcela nevhodné je vozit psa volně, na klíně, uvazovat jej za obojek, vozit jej na předním sedadle, používání nekvalitních bezpečnostních výrobků etc. Mnohé země mají v tomto směru i legislativní pravidla s vysokými pokutami při jejich nedodržení. Je na místě udělat maximum pro bezpečnou jízdu.
- omezte psa v pohybu po autě
- ochraňte lidskou posádku
- jezděte s největší opatrností
- psa vozte ve kvalitní a dobře zafixované přepravce v kufru (pokud je kufr plný, umístíme jej za pravé přední sedadlo, které necháme prázdné)

Odkaz na splněné crash testy od Center for Pet Safety

Pískací hračky
Přetahování

Přezubování
Květiny video
Boj s chlupy
psí oblečky
povely canicross/mushing
nevhodné pamlsky (piškoty, buvolí kosti, chemičtí fujtajblíci)
podvod jménem homeopatie
posroj vs vodítko, typy vodítek
jak vybrat krmení pro psa https://www.psikrmivoradce.cz/
cestování do zahraničí

Váhové přírůstky štěněte
Možná si kladete otázku, zda Vaše štěňátko správně prospívá a roste? Nejdůležitější ukazatel je kondice a vzhled pejska. Kavalíří štěňátko by mělo být spíše hubené, atletické, pěkně modelované s nahmatatelnými žebry. Pokud jsou žebra vidět a vystupují z kůže, je pejsek příliš hubený. Pokud jej naopak lemují "ÓTéPéčka" (okrasné tukové prstence), je naopak příliš tlusté. Obecně štěňátka ke tloustnutí obvykle sklony nemají, spíše naopak. Nejvíce přibírají do 7 měsíců věku, pak o něco pomaleji do 12 měsíců. Dále již spíše dozrávají a mohutní, těžknou jen o maličko a pomalu. Na vzrůstu má lví podíl genetika, která ovlivňuje i chuť k jídlu. Pejsci jsou větší než fenky a ani sourozence téhož vrhu nelze úplně srovnávat a mohou být patrné velké rozdíly. Pro přibližnou představu přikládám odkaz na webové stránky se zveřejněnými orientačními tabulkami (odkaz)
Výborné informační video o nadváze psa najdete v tomto odkazu

Založení chovné stanice
Plánujete zodpovědný chov? Zažádejte si o název chovné stanice co nejdříve po uchovění feny. Již statisíce názvů jsou chráněné a nové stanice se nesmí stávajícím ani podobat! Velmi často dochází k zamítání názvů a každá žádost trvá k vyřízení několik měsíců. My jsme se dočkali až po dlouhých 7 měsících . a 7 zamítnutích.

Co je v levných konzervách: odkaz

  • ChS Lipové Srdce 185.14.*.*
    1 0
    Zajímá Vás určité téma, které jsme dosud nerozvedli? Nechte nám vzkaz a inspirujte nás pro další psaní :)